Everything it's ok in the end .. and if it's not ok, it's not the end ...

8. prosince 2010 v 18:33 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
Nejsem člověk na vztahy. Nikdy mi nic nevydrželo, nesnášela jsem ten stereotyp. Všichni ti kluci/chlapi dělali po čas to samé, nevymysleli nic originálního, chodili jsme na stejná místa a když bylo něco nového, byli celí nejistí, a tak jsme zase skončili tam, kde to dobře známe - ať už v posteli nebo někde v hospodě. Ale ON ... každej den je ÚPLNĚ jinej. A to spolu bydlíme, jsme spolu skoro furt, ale neleze mi na nervy (dobře, leze :D) a nemám s ním pocit stereotypu a nudy. Tak třeba každý ráno, když vstávám do školy, leží místo něho, protože on už je v práci, na polštáři nějaký citát. Dneska například citát Johnna Lennona: "Až ti bude nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." Víte, jakou mám potom celý den dobrou náladu? NIKDY na ten citát nezapomene :). Beztak je má předepsaný v šuplíku v nočním stolku; až někdy budu brát kondomy, musím mu to pořádně prohlídnout :D.
Ale i přesto všechno se bojím. Bojím se toho, že to jednou skončí.
 

Vzdaluju se ...

13. listopadu 2010 v 19:58 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
...
Měli jste někdy pocit, že jste úplně mimo společnost, ve které žijete? Spíš ve které jste nuceni žít? Ne? Potom tento článek asi nepochopíte.
Žiju se starším (ale zas ne o tolik) mužem, bez rodičů, lítám ze školy do práce, z práce do školy, nevím, kde mi hlava stojí, v noci nespím, protože sexuju. A ostatní kolem mě chodí do školy, ze školy chlastat, z chlastání zase na nějakou chlastačku, moc se neučí, brigáda jim nic neříká ... a to jsem prosím na gymplu. A teď mi řekněte, o čem si mám s takovými lidmi povídat. Všichni strejdovi (panebože, nemůžu mu tak říkat .... tak tedy pan Š.) ... znovu. Všichni přátelé pana Š. jsou stejně staří nebo starší než on a jsou naprosto úžasní! Stačila jsem se poznat jen s pár lidmi, ale myslím, že jsme si navzájem rozuměli a neviděli se naposledy. Domluvili jsme se se dvěma jeho přáteli (pár), že pojedeme 20. do Jihlavy do multikina na HP - Relikvie smrti. Ehm ... toho HP sem navrhla já :D pozůstatek dítěte ve mně. Ale všichni souhlasili, že je to prej dobrá konina, a pan Š. na mě mrkl, že z toho stejně nic mít nebudu :D:D:D .... doufám, že ty lístky, co koupil, jsou vzadu ... :D. Ale to jsem odbočila ... .
Panebože, já už nechci chodit na gympl. Já už chci mít střední z krku, odstěhovat se s Š. do Brna, chodit na VŠ ... . No jo, ale ...
SC
Jedno srpnové prázdninové odpoledne s mojí kámoškou(?)

OMG

10. listopadu 2010 v 18:32 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
OMG! Signorina Confusa zapomněla heslo!
A pak si vzpomněla.
A nebyla tu víc jak dva měsíce.
OMG!
Lidi, co vám budu povídat. Hned jak začla škola, tak jsem přestala mít čas. A opravdu, hned od 1. září.
Navíc, jsem se odstěhovala od rodičů. Ke strejdovi. Ehm ... . Matka řvala, nadávala, vyhrožovala, ale nakonec mě pustila. Řekla, že když incest, tak ať si to teda aspoň užiju. Jak sem jí asi tak měla vysvětlit, že s ním příbuzná NEJSEM?!
Víte, cítím se strašně dospěle. Jeho 21. narozeniny jsme oslavili 24hodinový sexuálním maratonem. Dobře, tak jsme chodili na záchod, napít se, najíst se, zakouřit si, ale furt sem byla nahá nebo v županu. OMG, to bylo nejlepší 24 hodin mého života. A teď tu leží na posteli, cpe do sebe bramboráky, na který já jsem expert (věřte mi, každej byste chtěl jíst bramboráky od Signoriny Confusy! :D:D), a kouká na zprávy. Nejsem náhodou už vdaná? ....
 


Signorina Confusa posila pozdravy z Italie!!!

30. srpna 2010 v 12:40 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
Bon giorno, bambini!
Jak se tam v Cechach mate?
Ooo lidi, ja bych mohla vypravet. Zazila sem nejlepsi sex v zivote. To nekecam. Ted bych nejradsi rekla, ze to bylo s nejakym zhavym Italem, ale ne-e ... . Ehm, ten kluk ... tedy muz ... dvacetilety ... je otcuv nevlastni bratr. INCEST? Neeee .... . Vzdyt nejsou pribuzni. A ja ho miluju. A on miluje me. Je to uz dlouholety "proces". Je div, ze sme spolu nespali driv. Jenze ted ... .
Do Italie me vezl, jel se mnou, protoze nasi se nemohli odtrhnout z prace. Chochoo .... . NIKDO se to nesmi dozvedet. Krome vas samozrejme ... vzdyt ani vy nevite, kdo ja sem. Mozna si jen myslite, ze sem sprosta cholericka, co spi s nevlastnim strycem. Achjo, proc musi bejt z rodiny? Neprimo, ale presto ... . No a tak to predevcirem prislo. Oba dva jsme sedeli na balkone, ja pila cerny pivo, on svetly, mel na sobe bilou kosili a cerny obtazeny kalhoty. Byl strasne sexy. Koukali jsme se na Dolomity osvetleny mesicnim svitem. A bavili jsme se o nas. Rekl mi, ze vsechny vztahy, ktere za posledni dva roky mel, ztroskotaly proto, ze myslel na me, ne na ty slecny, se kteryma sukal. A rekl mi:"Je mi jedno, ze tvuj otec je muj nevlastni bratr. Je mi fuk, jestli me rodina zavrhne. Miluju te."
HO.
Dio mio.
Vite co sem rekla?
NIC.
Polozila sem pivo na stolek, zvedla se, sedla mu na klin a polibila ho.
A pak uz to jelo.
No ... tak to jen tak strucne, jakej mam pruser no. Furt si stezuju na nudnej zivot a pak se mi stane tohle ... . Sama to nechapu a ptam se, jestli se mi to nezdalo nebo tak. A ono ne. Krk mam plnej fialovejch fleku ... .
Zitra vyrazim domu, chci jit prvniho do skoly.
Zase spadnu do reality.
Zapomenu na tu noc, na celou Italii ... a na 10 mesicu se budu chovat jako stroj.
Arrivederci ....

Italia

21. srpna 2010 v 13:19 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
"Lucia mia!" dneska opakuje matka od rána. Víte, jedu zítra ve 4:00 ráno (!!!!!!!!) navštívit rodnou zemi, a nemám vůbec sbaleno. Horší je, že ani kufry nemůžu najít. Teda, nějaký kufry máme, ale ty sou fuj, nejsou fialový a nejsou na kolečkách. Jo, sem zhýčkaná. CHCI ZPÁTKY SVOJE KUFRY!
A tak tu teď sedím v hromadě hadrů a bot a snažím se najít nějaký zprávy o tom, jak má příští týden v Itálii bejt. No, vypadá to zatím pěkně v té oblasti, kde budu. Takže dlouhý kalhoty jenom dvoje, víc tílek, víc sandálí/ů ... . Zapomněla jsem si koupit plavky. Na začátku prázdnin jsem měla vyhlídnutý jedny sexy ultra mini (ale já bych v nich nebyla sexy ultra mini .. spíš antisexy a ultra MAXI ... viděli jste mě někdy? ne? buďte rádi ... ) bikini v LITEXU (překřťeno spolužáky na LATEX). A samozřejmě jsem úplně zapomněla, že je chci. A tak teď musím do Itálie v neznačkovejch vietnamskej a černejch, panebože, černejch plavkách! ......
Dočetli jste to až sem? Já málem ne. Jsem opravdu, OPRAVDU povrchní. A taky zoufalá, protože vůbec nestíhám. Takže asi pojedu jen s mobilem, to tak vypadá ... . Dobře, tak tragický to nebude, kdyžtak si vezmu ty hnusný cestovní tašky, ve kterejch se mi všechno zmačká. Fuj.
Tož hoši (myšleno oboupohlavně jako angl. slovo "guys"), odjíždím. Nevím, kdy se vrátím, ale dlouho tam asi nebudu. Musím stihnout začátek školy, tak uvidíme. A doufám, DOUFÁM, že se tam napíchnu na nějakou wi-fi, abych mohla dát aspoň nějaký echo na FB o sobě. A možná napíšu i článek ... .
Mějte se krásně a pokud i vy někam na konci léta vyrážíte, tak přeju "buon viaggio"!
Arrivederci bambini!

Travičkáá zelenáá ...

19. srpna 2010 v 19:59 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
Byla jsem dnes v Brně. Hohooo ... mám tunu sešitů a podobných sraček, ale nějaký šaty a boty do tanečních, po tom se slehla zem. Skvělý. Takže se musím spolehnout na místní obchody, což je .. ehm ... dost hazard. No, kdyžtak půjdu v Converskách.
Oooo, lidi. On se mi vůbec neozval. Nenapsal mi od neděle večer. To mi psal takový hezký věci, bylo tam i vyjádření něčeho, co se může odehrát v budoucnu. A teď hovno. Začínám jakože být v depresi. Začínám žrát, nemluvit, mít sluchátka v uších, a to je vždycky moc špatný. Ozve se? Panebože, napíše mi? Řekl, že až bude z Rakouska doma, tak mi napíše a někam půjdem. Takže ...
.... není doma.
.... nechce se ozvat.
KURVA.
Proč lidi vždycky naslibujou, a pak skutek utek?
Jsou tak líní nebo si z nás jen dělali prču? Copak jim na nás nezáleží?
Já něco slíbím a pak to splním. Téměř vždycky. Neříkám, že sem úplně stopro spolehlivá, občas na něco zapomenu (do hajzlu! nedonesla jsem dneska kámošce to pučený DVDčko .. no a sme u toho), ale aspoň se vzápětí omluvím a udělám to dodatečně, pokud je to možné. Ale nikdy nedělám mrtvýho brouka. No vlastně ...
ehm, stala se mi tuhle taková příhoda, o které se postiženému opravdu zmiňovat nebudu.
To bylo tak ... . Kamarád mi pučil sklo na trávu na huleníčko, protože jsem nemohla sehnat papír. A já si ho chytře dala do kosmetický taštičky, tu jsem hodila na dno báglu a do báglu jsem v knihovně naházel povinnou četbu. A sklo bylo na sračku. A co teď? Kupovat nový mu prostě nemůžu a peníze mu taky dávat nechci. Myslíte, že by stačilo, kdybych mu dala travičku místo toho? Tu mám zadáča :D ...
No jo, vyjímka potvrzuje pravidlo, ne?
A nemyslete si, že hulím, že sem hulič. Protože já nehulím. Jen v depresích.
Oooooo, v neděli jedu do domova! Do Italia!!! Já se tak strašně TĚŠÍM!!