Řízy řízy

23. července 2010 v 13:33 | Signorina Confusa |  Signorina Confusa
Opravdu nevím, jak se to stalo.
Seděla jsem před zrcadlem, brečela jsem, byla jsem naštvaná. V ruce jsem třímala skleněný náramek, který pod tíhou mého vzteku prasknul. Byl ostrý ... a pak jsem jela na pohotovost. 5 stehů. Ruka na týden v hajzlu. Paráda ...
No, a je to venku. NIKDO, kromě matky, která mě tam vezla, o mém sebevražedném pokusu neví. Ani to nebylo sebevraždění. Byla jsem mimo, můj mozek byl zateměnej vztekem. Potřebuju to říct/napsat, protože všem, kteří se ptali, jsem řekla, že jsem si rozrazila ruku při pádu ze schodů.
Ale pohledy ostatních lidí ... dneska jsem seděla v čekárně na chirurgii, protože mi měli vyndávat stehy. Jsou tam jedny dveře, kde je ordinace, a pak druhé, ze kterých vylézá sestřička a bere si karty pacientů. Podávala jsem jí kartičku i se zprávou z pohotovosti, kterou mi ten večer napsali. Bylo tam:"Pořezala se skleněný náramek." A sestřička to četla, pak se na mě podívala s vykulenýma očima a nahlas (fakt NAHLAS) řekla:"Ty ses podřezala?!" Né, ona neřekla pořezala, ale PODŘEZALA. Blbka. Čekárna stichla a všichni (asi, já nevím, jsem paranoidní) koukali na mě. Tak jsem odpověděla:"Já jsem se P-O-Ř-E-Z-A-L-A." Nechtěla sem bejt za sebezabíječku, že ano. Ale stejně po mně tak koukali ... . Ono tady ve městě je takovej sebevrah děsný vzrůšo. No a čekala jsem tam snad 3 hodiny a pak jsem byla vevnitř jen 5 minut. Dobrý no.
Mám na tom zelenou (taková ta zelená mastička/vodička/cokoliv) a náplast. Teď vypadám tuplem jak sebevrah, protože předtím lidi nevěděli, kde přesne to říznutí mám, ale teď ... je to strašný. A pak ta jizva. Budu s tím muset žít. Dokud to nezmizí. Což asi nezmizí.

Klidně teď pište, že sem vypatlaná, co sem to udělala, tím se nic nevyřeší. Já VÍM. Teď už ano. Beru to tak, že jsem rozšířila svoje životní zkušenosti. Sice o negativní věc, ale přece. Už NIKDY. Nikdy ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 * * | Web | 23. července 2010 v 14:15 | Reagovat

Mm. Víš, že se mi málem stalo něco podobného? Takže tě naprosto chápu. Bylo to tenkrát, když jsem byla fakt na dně, všechno se posralo, fakt VŠECHNO. Probrečela jsem celou noc, né že by mi tekly slzy, já prostě řvala. Byla jsem jako někdo jiný, sama sebe jsem nepoznávala, neovládala jsem se, neovládala jsem své dělo. Jako by byl ve mě někdo jiný. Furt jsem šmátrala po nůžkách, pak po noži..chtěla jsem udělat něco, co by už nešlo vrátit. Zachránil mě můj známý, zrovna v tu chvíli mi zavolal, vlastně chtěl jen pokecat, protože měl pár problému a zjistil, že jsem vprdeli. Tak mě svými kouzelnými řečmi celkem uklidnil a já na to, co jsem chtěla udělat rychle zapomněla.

Na sestřičku kašli. Ony si vážně někdy nevidí do pusy.

2 * * | Web | 23. července 2010 v 14:15 | Reagovat

*své tělo

3 Kačenka Kačenka | Web | 23. července 2010 v 22:27 | Reagovat

Někdy, když jsem na tom fest špatně, tak si řeknu, že si něco udělám, jenže pak cuknu, bo jsem na to moc velkej srab... Za což si vždycky s odstupem času gratuluju :D
Stává se to, lidi to dělají v jednom kuse, že si vybíjejí zlost a naštvání, akorát máme každej jinej způsob. Rozhodně tě neodsuzuju, ty sis to spoň přiznala. To někteří nedokáží :)

4 Klarinka Klarinka | Web | 24. července 2010 v 3:22 | Reagovat

Ten pocit znám.
Zhruba před třemi hodinami jsem byla uplně na dně.. a viš co?
Praštila sem rukou do zdi. Doufala sem,že to pomůže.
Pomohlo .. bolelo to mnohem vic a ja se soustředila na něco jinyho.
Už je mi fajn. Teda tu ruku mam celkem nateklou xD

5 Kačenka Kačenka | Web | 24. července 2010 v 13:32 | Reagovat

Přesně tak, zrada je hnusná... Jenže se jí dopouštíme všichni. Někteří dělají menší zrady, které jsou odpustitelné (ale nezapomenutelné) a někdo udělá tak velkej podraz, že se to nedá vydýchat... Ale zase nesmíme ten život vidět tak černě, že?! :)

6 es* es* | Web | 24. července 2010 v 18:25 | Reagovat

Zmizí.S odstupem času zmizí.Před rokem sem byla totálně v prdeli a koupila si žiletky.Respektive jeden večer rozmontovala žiletku na holení a pořezala se.Měla jsem za ten večer asi 8škrábanců.3/4 roku jsem pak všechna trápení řešila tímhle.Ono to vážně někdy pomáhá.Ta bolest..Ale už to nikdy nechci udělat!NIKDY! takže..Ty prosím také ne ;)

7 Ashley Ashley | Web | 25. července 2010 v 16:57 | Reagovat

:-O...Neviem čo povedať. Ouha. No v živote sú ťažké situácie kedy zrazu ani nerozmýšľať pretože všetko na čo myslíš je negatívne a následkom toho vznikne aj niečo také. Tak čo už, zahojí sa to a ty budeš mať asi ponaučenie. Nad rozliatom mliekom je už zbytočné plakať. Nepoznám ťa ešte tak dobre (aj keď cez net to nikdy nejak vynikajúco nebude) aby som ti mohla poradiť niečo poradiť ale pre každého platí, že si je strojcom svojho šťastia a aj to, že život je občas krutý tak nám neostáva nič len byť silný a postaviť sa mu zoči voči. Potom sa už ukáže kto je silný a koho zložia na zem. Ja napríklad ešte silná nie som ale snažím sa a myslím, že ty tiež ;-)

8 x-bubblegum-x x-bubblegum-x | Web | 10. srpna 2010 v 12:47 | Reagovat

Věř mi, ty jizvy zmizí ;) Ale jinak je mi to líto no, že ses tak moc pořezala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama