Prosinec 2010

Everything it's ok in the end .. and if it's not ok, it's not the end ...

8. prosince 2010 v 18:33 | Signorina Confusa |  Giorni confusi
Nejsem člověk na vztahy. Nikdy mi nic nevydrželo, nesnášela jsem ten stereotyp. Všichni ti kluci/chlapi dělali po čas to samé, nevymysleli nic originálního, chodili jsme na stejná místa a když bylo něco nového, byli celí nejistí, a tak jsme zase skončili tam, kde to dobře známe - ať už v posteli nebo někde v hospodě. Ale ON ... každej den je ÚPLNĚ jinej. A to spolu bydlíme, jsme spolu skoro furt, ale neleze mi na nervy (dobře, leze :D) a nemám s ním pocit stereotypu a nudy. Tak třeba každý ráno, když vstávám do školy, leží místo něho, protože on už je v práci, na polštáři nějaký citát. Dneska například citát Johnna Lennona: "Až ti bude nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe." Víte, jakou mám potom celý den dobrou náladu? NIKDY na ten citát nezapomene :). Beztak je má předepsaný v šuplíku v nočním stolku; až někdy budu brát kondomy, musím mu to pořádně prohlídnout :D.
Ale i přesto všechno se bojím. Bojím se toho, že to jednou skončí.